Zkušenosti

Dlouhou dobu jsem se potýkal s tím, jak vyřešit prezentaci a zálohování svých fotografií. Fotografie chceme publikovat a prezentovat, nechat kritizovat, pro zákazníky poskytnout zvětšeniny pro tisk či stažení a aby vše fungovalo a dobře vypadalo i plnilo všechny funkce, není to úplně jednoduché.

O Nikonu se tradičně tvrdí, že vydří "všechno". Je známo, že američtí vojáci používali Nikon F60 místo kladiva, a že jednoho času byl Nikon FM2 jediným fotoaparátem, který dobře a spolehlivě fungoval na nejvyšších horách světa. Jak je to ale s moderními digitální zrcadlovkami? V tomto článku bych se s Vámi chtěl podělit o můj srdeční příběh s Nikonem D70, který jak záhy zjistíte, přežil mnohé... ;)

Nedostatek světla je nepřítelem číslo jedna. Co ale dělat, musíme-li za těchto světelných podmínek pořídit fotografie? Možností je několik - blesk, otevření clony nebo snížení rychlosti závěrky. Blesk může být zakázan, otevřením clony rozostříme část fotografie a stativ zrovna nemáme. Poslední možností je zvýšení citlivosti snímače neboli ISO. Čím vyšší ISO nastavíme, tím vyšší bude šum. Některé fotoaparáty si s ním poradí docela dobře, některé hůře. Existuje poměrně velké množství programů, které dokáží šum částečně nebo úplně eliminovat. Tímto bych rád zahájil sérii článků o produktech společnosti NikSoftware. Jako první je na řadě DFine 2.0, který je určen pro redukci šumu.

Tato recenze není odborná, plná grafů nebo výsledků laboratorních testů. Je to text pro normální lidi, kteří umějí manipulovat se zrcadlovkou a rádi by zabrousili do "wildlife" vod a přitom nechtějí za objektiv utrácet těžké desetitisíce.

Když jsem uvažoval o objektivu, který by mě posunul zase o něco výš při focení zvířátek v divočině, vybíral jsem mezi několika. Hlavní roli pro mně samozřejmě hrála cena. V úvahu tak přicházel Nikkor 300/4 AF-S ED, Sigma 50-500 F/4-6.3 APO EX DG, Sigma 80-400 F/4.5–5.6 EX OS APO a Tamron 200-500 F/5–6.3 Di LD. O všech objektivech jsem přečetl moře materiálů, viděl moře fotek.