Rozhovor s vítězkou Nikon kalendáře 2012

Požádal jsem o rozhovor vítězku posledního ročníku Nikon kalendáře, která se prezentovala vyobrazením silně osobních příběhů z místa svého bytí. Nikam nemusela cestovat, kupovat zrcadlovky s nejvyšším rozlišením a 7 snímky za sekundu, ani objektivy za desetitisíce, jen měla vizi, kterou si naplnila.

Na rozhovor s fotografkou Soňou Chovančíkovou jsem se nemusel ani moc připravovat. Její tvorba publikovaná na webu je skromná, ale o to více působivá. Punc reportáže je navíc posílen černobílým provedením jejích prací. Když si Soniny fotografie prohlédnete, jsou to čisté kompozice a každá vypráví svůj příběh, můžete se na ně dívat celé minuty, a postupně se vám otevírají příběhy lidí, vztahů, míst a prostředí, které lidé naplňují svým espritem. A nejsou to fotografie krajiny, kde je nejpodstatnější tam být v době západu Slunce, ale spíše tam být a "cítit" ten správný okamžik a komunikovat s modelem. Když se lidé smějí, když se baví nebo prostě jsou v přírodě a něco prožívají. To je na fotografii nejtěžší.

Při této příležitosti připomínáme, že uzávěrka 31. 8. pro letošní Nikon kalendář se blíží, více informací u nás na NikonClubu.

Sonina tvorba zaujala také hodnotitelskou porotu Nikon kalendáře 2012 natolik, že její autorku označili za absolutního vítěze pro rok 2012. Její fotografie se také objevila na Nikon kalendáři 2012. Se Soňou jsme se spojili, abychom poodhalili tajemství její práce a přinášíme s ní rozhovor. Soňo, váš fotocyklus "nina" vyhrál loni cenu pro absolutního vítěze soutěže Nikon kalendář 2012. Je to jediný cyklus vaší tvorby nebo jich máte více?
Je  ich viac. Každý rok si pridávam novú tému, vtedy určitým spôsobom prepínam vnímanie a preciťovanie. Je to fajn, lebo človek vtedy objavuje a pozoruje iné a cvičí oko.  Samozrejme pokračujem v tých, ktoré mám rozpracované, ale je to zmena.

Jak příběh o malé Nině vznikl a jak dlouho ji fotografujete?
Ninu fotím od tretieho mesiaca jej narodenia, v tom roku (2007) som začala aj s digitálom. Učila som sa fotiť na jej prvých momentoch a  emóciach. V priebehu  fotenia vznikol vo mne pocit, že je to téma na celý život.

Kolik fotografií jste pořídila a kolik se jich dostalo na veřejnost?
Na digitál fotím veľa a veľa z toho zmazávam.  Nechávam fakt len to najpotrebnejšie. Možno tak štvrtina bola videná.

Co považujete na vaši fotografické práci nejtěžší?
Nemalo by to byť ťažké ak človek tvorí rád, ale bývajú chvíle, keď niekedy zasahuje viac  vnútorné rozpoloženie človeka a zložitosť myšlienok do tvorby. Myslím, že treba určitú triezvosť a jednoduchosť,  aby to bolo zrozumiteľnejšie, čistejšie  podanie myšlienky, príbehu a emócie. Páči sa mi ľahkosť vo fotografi.  A ak nemám čistý zámer,  jasnú myšlienku a do určitej miery  prázdnu hlavu,  tak sa tam stráca to, čo má byť povedané.

Na žádné z vašich fotografií nechybí člověk. Proč nefotíte raději čistou slovenskou přírodu?
Fotím aj čistú slovenskú prírodu, ale nemám ju momentálne nikde na nete.  

Jedním z témat, které jste si vybrala je "ženy". Svými fotografiemi ilustrujete život dvou Veroniky a Anny. Jak jste se dostala k tomuto tématu?
Veronika  prišla veľmi spontánne, jednoducho  a s inšpiráciou. Po jednom foto seminári ma napadlo nahovoriť ju na fotenie.  Pre mňa bol začiatok fotenia úplným kompozíčným úletom. Veľmi ma to bavilo a bola to  čistá radosť, hra a inšpriujúce miesto. Nie  je moja príbuzná, ale pracovali sme chvíľu spolu. Veronika priam kypí životom a záujom o iných. Skôr som ju situovala do priestorov Domu Kultúry kde pracuje a kde trávi dosť veľa času, na to, že už je na dôchodku.

Anna je skôr akoby vo svojom svete a žije veľmi v minulosti. Je moja babka, fotím  ju dlhšie ako Veroniku, ale nenapadlo ma hneď, že z toho bude séria. S ňou je to výzva, pretože je to dosť zložitá povaha a mometntálne dosť veľmi zabúda, má  84 rokov,  takže práca s ňou vyžaduje veľa trpezlivosti a pozornosti. Ak je to beh na dlhu trať nie je to jednoduché,  ale tým sa obrusujú aj moje hrany a vnímanie.

Vítězové minulé soutěže Nikon kalendář 2012 jsou tito autoři a fotografové: Filip Pokorný (MIM), Viktor Mácha (koksař), Róbert Ragan (Tieňohry), Milan Křiček (Ve Františkánské zahradě (z cyklu Obrazy města)), Pavel Hujer (Lužické království), Jan Košťál (Svátek Holi, Barsana, Indie 2011), Ladislav Renner (Úlet), Markéta Butalová (Brooklyn po pražsku), Martin Votava (Dotkni se zdi – Touch the Wall), Soňa Chovančíková (Z cyklu: nina), Simona Smrčková (COCO), MUDr. Jiří Steinbach (Pohledy do oken).
ABSOLUTNÍM VÍTĚZEM SOUTĚŽE SE STALA SOŇA CHOVANČÍKOVÁ S FOTOGRAFIÍ „Z CYKLU: nina“.