Tamron 12–20 mm F/2,8 pro Nikon Z: dva milimetry, které znamenají mnohem širší obraz

Tamron přichází s plnoformátovým zoomem, který začíná na 12 mm – tedy o dva milimetry níže než nejširší zoomy Nikkor pro bajonet Z. U extrémně širokých ohnisek přitom dva milimetry nepředstavují zanedbatelný rozdíl, ale ve výsledku podstatně větší úhel záběru. 

Nový Tamron k tomu přidává stálou světelnost F/2,8, automatické ostření a cenu výrazně nižší než u profesionálního NIKKORu Z 14–24 mm F/2,8 S. Je to tedy nový ideální širokoúhlý zoom pro Nikon Z, nebo specializovaný objektiv, jehož využití bude záviset hlavně na tom, zda fotograf skutečně potřebuje 12 mm?

Nejprve je potřeba předejít možnému nedorozumění. Novinka není další variantou známého Tamronu 11–20 mm F/2,8 určeného pro fotoaparáty se snímačem APS-C. Model A084 je nový plnoformátový objektiv 12–20 mm F/2,8, vyráběný pro Sony E a Nikon Z.

Verze pro Nikon Z má podle výrobce vstoupit na trh 27. srpna 2026. Objektiv tedy v době svého představení ještě není běžně dostupný a definitivní hodnocení bude možné až po otestování sériového kusu. Už nyní ale můžeme porovnat jeho konstrukci, parametry a první nezávislé zkušenosti s tím, co je pro Nikon Z k dispozici.

Rozdíl mezi 12 a 14 mm je větší, než napovídají čísla

Tamron postavil celou koncepci nového objektivu na počátečním ohnisku 12 mm. Diagonální úhel záběru dosahuje 121°58′, zatímco NIKKOR Z 14–24 mm F/2,8 S začíná na 114°. Rozdíl necelých osmi stupňů nemusí na papíře působit převratně, v hledáčku je však velmi dobře viditelný.

Při přechodu ze 14 na 12 mm se do obrazu nedostane pouze trochu více prostoru po stranách. Zvětší se také plocha zachyceného popředí a oblohy a podstatně se zdůrazní perspektiva. Blízké předměty působí větší, vzdálené ustupují do pozadí a celá scéna získává výraznější prostorovou hloubku.

V interiéru mohou 12 mm rozhodnout o tom, zda zachytíte celou místnost, aniž byste musel stát zády opření o protější stěnu. V krajině vám dovolí spojit dominantní objekt v popředí s rozsáhlou oblohou. Při fotografování hvězd se do záběru vejde větší část Mléčné dráhy a při natáčení videa může být široký úhel užitečný ve stísněných prostorách.

Současně jde o ohnisko, které vyžaduje zkušeného fotografa. Každé malé naklonění fotoaparátu výrazně mění geometrii obrazu, svislé linie se rychle sbíhají a postavy umístěné u okrajů mohou být nepřirozeně protažené. Prázdné nebo nezajímavé popředí navíc dokáže takto široký snímek snadno rozložit.

Dvanáct milimetrů proto není automaticky lepších než čtrnáct. Nabízejí větší možnosti, ale současně kladou vyšší nároky na volbu stanoviště a kompozici.

F/2,8 v celém rozsahu

Druhým důležitým parametrem je stálá světelnost F/2,8. Ta má význam především při fotografování noční oblohy, reportáží v tmavých interiérech a při natáčení videa za slabého světla.

Ve srovnání s objektivem F/4 propustí F/2,8 přibližně dvojnásobné množství světla. Fotograf může použít poloviční hodnotu citlivosti ISO nebo zkrátit expoziční čas na polovinu. U hvězd může kratší expozice znamenat menší pohybovou neostrost způsobenou rotací Země.

Pro běžnou denní krajinu však F/2,8 nemusí být rozhodujícím argumentem. Krajinu fotografujeme s clonou kolem F/8 až F/11, kde už počáteční světelnost nehraje hlavní roli. Důležitější může být kresba v rozích, odolnost proti protisvětlu, hmotnost, rozsah zoomu a způsob používání filtrů.

Tamron objektiv výrazně spojuje s astrofotografií a ve svých materiálech zdůrazňuje korekci sagitální komy. První praktické testy skutečně naznačují, že hvězdy netrpí výrazným kometovitým protažením. V úplných rozích se však může objevit určitý astigmatismus a měkčí kresba.

To není u extrémně širokého zoomu překvapivé. Důležité ale bude, jak velká část obrazu zůstává při 12 mm a F/2,8 skutečně použitelná bez výraznějších oprav.

Optická konstrukce a první otázky

Objektiv se skládá ze 17 optických členů uspořádaných do 12 skupin. Součástí konstrukce je jeden velký lisovaný asférický člen XGM, tři další asférické členy GM a několik členů ze skel se speciálními vlastnostmi.

Tamron tvrdí, že konstrukce potlačuje barevnou vadu, rozmazání okrajů obrazu a sagitální komu. To jsou ale zatím především údaje výrobce. MTF grafy a seznam použitých skel mohou naznačit schopnosti objektivu, nenahrazují však praktický test na fotoaparátu s vysokým rozlišením.

První nezávislé zkušenosti ukazují dobrou kresbu ve středu obrazu už při F/2,8. Po přiclonění se zvyšuje kontrast i množství detailů. Krajní rohy při 12 mm však mohou zůstávat mírně měkčí.

U ohniska 20 mm se v jednom z prvních testů projevilo výraznější zakřivení obrazového pole. Pokud fotograf zaostřil na střed, rohy neležely přesně ve stejné rovině ostrosti. Při zaostření na rohy se naopak mohl mírně zhoršit střed.

To může mít větší význam při fotografování plochých předloh nebo architektury než v běžné prostorové scéně. Definitivní závěr ale bude vyžadovat porovnání několika sériových kusů. U širokoúhlých objektivů se totiž mohou projevit také rozdíly v přesnosti vystředění jednotlivých optických členů.

Vinětace a geometrické zkreslení

Při 12 mm a F/2,8 je podle prvních testů viditelná vinětace. Zeslabení světla v rozích lze snadno opravit korekčním profilem, ale softwarové zesvětlení rohů současně zvýrazňuje šum.

Právě v astrofotografii proto nestačí říci, že vinětaci odstraní jeden posuvník v editoru. Pokud je potřeba rohy zesvětlit například o dva expoziční stupně, projeví se v nich odpovídajícím způsobem vyšší šum.

Geometrické zkreslení má podle dosavadních zjištění na 12 mm soudkovitý charakter, kolem 16 mm se téměř vyrovná a na 20 mm přechází k mírnému poduškovitému zkreslení.

Ani to není u takto širokého zoomu neobvyklé. Pro fotografa architektury ale bude důležité zjistit, jak velká část obrazu po korekci zůstane a zda softwarové narovnání nezmenší reálný úhel záběru natolik, že se část výhody 12 mm ztratí.

Osmnáct centimetrů neznamená makro

Nejkratší zaostřovací vzdálenost činí 18 cm při 12 mm a 28 cm při 20 mm. Výrobce tuto vlastnost prezentuje jako možnost fotografovat velmi blízké objekty, ale maximální měřítko 1:5,8 při 12 mm z objektivu makroobjektiv nedělá.

Krátká zaostřovací vzdálenost slouží především k vytváření výrazných prostorových kompozic. Fotograf může umístit kámen, květinu nebo jiný objekt velmi blízko přednímu členu a současně zachytit široké okolí.

Takový způsob fotografování dokáže vytvořit působivý obraz, ale vyžaduje opatrnost. Přední člen se dostává velmi blízko k fotografovanému objektu a integrovaná sluneční clona nemusí vždy zabránit kontaktu s větvemi, kameny nebo jinými překážkami.

Konstrukce a ovládání

Verze pro Nikon Z měří 121,3 mm, má maximální průměr 90 mm a podle finální technické specifikace váží 585 gramů.

V jedné z tabulek se objevuje hmotnost 650 gramů, ta je však v rozporu s oficiální tiskovou zprávou Tamronu. Dokud nebude možné zvážit sériový kus, je namístě používat oficiální hodnotu 585 gramů.

NIKKOR Z 14–24 mm F/2,8 S váží 650 gramů. Tamron je tedy přibližně o 65 gramů lehčí, což není dramatický rozdíl. Podstatnější je, že dokáže spojit ohnisko 12 mm, světelnost F/2,8 a plnoformátové pokrytí bez hmotnosti blížící se jednomu kilogramu.

Objektiv má pevnou vykrojenou sluneční clonu a výrazně vypouklý přední člen. Běžný šroubovací filtr proto nelze našroubovat na přední část objektivu.

Filtry do objektivu

Tamron však objektiv vybavil integrovaným držákem fóliových filtrů u zadního členu. Filtry se vkládají zezadu do držáku poblíž bajonetu. Pro astrofotografické, efektové nebo neutrální fóliové filtry může být toto řešení velmi praktické.

Odlišná situace nastává při používání klasického otočného polarizačního filtru nebo rozměrných přechodových filtrů. Pro ně by byl potřeba samostatný přední držák přizpůsobený pevnému vykrojení clony. Nejde tedy o objektiv bez možnosti používat filtry, ale o jiný systém práce s nimi.

Nadstandardní množství ovládacích prvků

Tamron vybavil nový objektiv větším množstvím fyzických ovládacích prvků, než bývá u jeho běžných zoomů obvyklé.

K dispozici je přepínač AF/MF, programovatelné tlačítko, přepínač vlastních funkcí, zámek manuálního ostření a zámek zoomu. Ovládací kroužek může pracovat s krokovým nebo plynulým chodem, což je důležité především při natáčení videa.

Verze pro Nikon Z má také přepínač Control Lock. Ten určuje, zda se clona nebo jiná přiřazená funkce nastavuje ovládacím kroužkem objektivu, nebo ovladači na těle fotoaparátu.

Z praktického hlediska je zajímavý zejména zámek manuálního ostření. Při fotografování noční oblohy lze přesně zaostřit na hvězdy, zaostření uzamknout a poté se objektivu dotýkat bez obavy, že se nastavená vzdálenost nechtěně změní.

Automatické ostření zajišťuje lineární motor VXD. Výrobce slibuje rychlé, přesné a tiché zaostřování pro fotografování i video. Skutečnou rychlost a spolehlivost na různých tělech Nikon Z bude ale potřeba ověřit v praxi.

Objektiv nemá optickou stabilizaci. Na plnoformátových tělech Nikon Z vybavených stabilizací snímače to nemusí být zásadní problém. Při použití na nestabilizovaném těle nebo při natáčení videa z ruky je však nutné s absencí vlastní stabilizace počítat.

Srovnání s objektivy pro bajonet Nikon Z

NIKKOR Z 14–24 mm F/2,8 S nabízí stejnou světelnost, ale začíná na 14 mm. NIKKOR Z 14–30 mm F/4 S je méně světelný, zato lehčí, menší a má delší rozsah. NIKKOR Z 17–28 mm F/2,8 je ještě lehčí, ale úhlem záběru se pohybuje v jiné kategorii.

Tamron proti NIKKORu Z 14–24 mm F/2,8 S

NIKKOR Z 14–24 mm F/2,8 S je nejbližším soupeřem světelností i profesionálním určením. Nabízí rozsah až do 24 mm, patří do nejvyšší řady Nikon S a jeho optické vlastnosti jsou už dobře známé.

Tamron proti němu staví především počátečních 12 mm, menší hmotnost a výrazně nižší cenu. Jestliže bude stát přibližně polovinu toho, co Nikon požaduje za Z 14–24 mm F/2,8 S, nejde o drobný cenový rozdíl, ale o jeden z hlavních argumentů novinky.

Objektiv	Rozsah a světelnost	Hmotnost	Filtry	Hlavní charakteristika
Tamron 12–20 mm F/2,8 A084Z	12–20 mm F/2,8	585 g	Zadní držák fóliových filtrů	Nejširší záběr, stálá světelnost F/2,8
NIKKOR Z 14–24 mm F/2,8 S	14–24 mm F/2,8	650 g	Zadní filtry nebo 112mm filtr	Profesionální zoom řady S s delším rozsahem
NIKKOR Z 14–30 mm F/4 S	14–30 mm F/4	485 g	82 mm	Lehký krajinářský zoom s rozsahem do 30 mm
NIKKOR Z 17–28 mm F/2,8	17–28 mm F/2,8	450 g	67 mm	Lehký světelný zoom, ale podstatně méně široký

Otázkou zůstává, nakolik se cenový rozdíl projeví v optické kvalitě, přesnosti výroby, odolnosti proti protisvětlu a kresbě v rozích. Tamron přitom nemusí Nikon ve všech disciplínách porazit. Stačí, pokud nabídne dostatečnou kvalitu a současně poskytne fotografovi záběr, který Nikon vůbec neumí.

Pro fotografa, jenž často používá 20 až 24 mm, bude rozsah Tamronu poměrně krátký. Naopak fotograf interiérů nebo noční oblohy může považovat 12 mm za podstatnější než chybějících 21 až 24 mm.

NIKKOR Z 14–30 mm F/4 S jako praktičtější alternativa

Pro denní krajinu a cestování může být NIKKOR Z 14–30 mm F/4 S praktičtější než oba světelné zoomy.

Je lehčí, ve složeném stavu výrazně kratší, dosahuje až na 30 mm a přijímá běžné 82mm filtry. Rozsah 14–30 mm také dovoluje fotografovat nejen extrémně široké celky, ale i přirozenější širokoúhlé záběry.

Tamron proti němu nabízí jeden celý expoziční stupeň světelnosti a výrazně širších 12 mm. Výběr proto závisí hlavně na použití. Pro denní výpravy může být důležitější rozsah a filtry, pro hvězdy a tmavé interiéry světelnost F/2,8.

NIKKOR Z 17–28 mm F/2,8 není přímým soupeřem

NIKKOR Z 17–28 mm F/2,8 váží pouze 450 gramů a používá malé 67mm filtry. Nabízí stejnou světelnost jako Tamron, ale začíná až na 17 mm.

Rozdíl mezi 12 a 17 mm je natolik velký, že tyto objektivy nelze považovat za vzájemnou náhradu. Nikon 17–28 mm je spíše lehký světelný širokoúhlý zoom pro reportáž, cestování a video. Tamron je skutečný extrémně širokoúhlý specialista.

Záměrně zde nesrovnáváme objektivy pro Sony E nebo Canon RF. Odlišný bajonet znamená jiná těla, jiné možnosti ovládání a jinou ekonomiku celého systému.

NIKKOR Z DX 12–28 mm F/3,5–5,6 PZ VR rovněž není přímým soupeřem. Používá sice bajonet Nikon Z, ale je určen pro menší snímač DX. Jeho úhel záběru odpovídá přibližně rozsahu 18–42 mm na plném formátu, takže plnoformátových 12 mm Tamronu nenabízí.

Pro koho dává Tamron 12–20 mm smysl

Tamron 12–20 mm F/2,8 není pouze další variantou zavedeného rozsahu. Přináší do systému Nikon Z kombinaci, kterou dosavadní plnoformátové zoomy nenabízejí: počáteční ohnisko 12 mm, stálou světelnost F/2,8 a automatické ostření.

Největší smysl může dávat fotografům interiérů, autorům nočních krajin, astrofotografům a filmařům pracujícím v omezeném prostoru. Pro tyto uživatele nejsou 12 mm položkou v technické tabulce, ale možností získat záběr, který na 14 mm jednoduše nevznikne.

Krajinář fotografující převážně za dne může upřednostnit menší NIKKOR Z 14–30 mm F/4 S. Fotograf požadující prověřenou profesionální optiku a rozsah až do 24 mm bude nadále zvažovat NIKKOR Z 14–24 mm F/2,8 S.

Tamron však proti Nikonu nestaví jen nižší cenu. Nabízí především širší obraz. Pokud přitom sériové kusy potvrdí dobrou korekci komy, přijatelnou kresbu rohů a spolehlivé ostření, může se 12–20 mm F/2,8 stát jedním z nejzajímavějších specializovaných objektivů, které jsou pro plnoformátový Nikon Z k dispozici.

Rozhodující otázka proto nezní, zda je Tamron obecně lepší než NIKKOR Z 14–24 mm F/2,8 S. Správná otázka je mnohem praktičtější: potřebuje fotograf častěji 12 mm, nebo 24 mm? Odpověď na ni rozhodne o výběru lépe než samotná značka na tubusu.