Neviditelné mosty George Ksandra

V karlínském ateliéru fotografa George Jiřího Ksandra, který celý život fotí Nikonem, nás čekala nebývalá pohostinnost a prostředí vskutku kumštýřské. Celý prostor na člověka působí skoro výstavním dojmem, protože každičká i malá věc je položena tak, že budí dojem úmyslné instalace. Feng - shuei v praxi. Všechno, co vidíte v tomto ateliéru je dotek krásna.

George J. Ksandr hned vysvětluje: "Já sbírám vlastně všechno. Protože se mi různé objekty hodí, když chci něco tvořit. A taky mne ty věci oslovují, protože je někdo vytvořil a povedlo se mu to. Vidíte tady třeba ty kávové hrnečky - pokaždé nějaký dostanu a už jsem je mnohokrát použil při práci s produktovou fotografií."

Měli jsme možnost vidět vaše poslední fotografie, které jsou trochu kontroverzní, jak to je?

"Udělal jsem pár fotek právě z odložených hraček , které jsem kdysi sehnal a vznikly fotografie, které mohou v lidech vzbudit ledacos. Jenže to je o nich. Já jsem tím chtěl možná trochu provokovat, ale hlavně je to šťouchnutí všem, kdo fotí profesionálně. Jestli se pokaždé zamýšlí nad tím, co sdělují. Spousta fotografů zdokumentuje dnes ty největší zrůdnosti a zvrhlosti světa a zveřejní je. Krmí se tím nejen dospělí, ale také děti. Není divu, že jsou pak stížnosti na agresivitu dětí. Těžko jim budeme říkat, tohle se nedělá, když vidí, že se to dělá a ještě se to vyfotí a ukazuje jako dokument. Možná pak chybí už jen návod!"

"Tyto fotografie, co jsem udělal já, jsou jen taková nostalgie na klukoviny, které napadnou skoro každého kluka, když mu dáte pár poničených hraček. Symboly v nás pořád jsou a pořád jsou stejné od pravěku po dnes. Mně při fotografování a při aranžování těch objektů šla hlavou myšlenka, že jsme jako kluci dělali spoustu lumpáren a napadly nás ty nejpitomější “ulítlosti “, které k věku puberty a dospívání patří. Nasmál jsem se u toho, ale musím přiznat, že mi bylo i smutno, když jsem si uvědomil, jaké nechutnosti se ve světě dějí opravdu."

"No, jsou asi kontroverzní, ale to umění bývá - viz David Černý, Damien Hirst a další. Nechtěl jsem se s nimi srovnávat, jen mne to napadlo a vyjádřil jsem se tím, že jsem to nafotil. Nemám o sobě co skrývat. Má to být vizuální dotek pro člověka tak, aby se v něm ozvalo to, jak přemýšlí o tom, co vidí. Jak hluboko jde a jak ten dotek zpracuje. A to se mi určitě povedlo. Také se distancuji od určitých věcí a nikdy bych je nefotil. Zvláště ne takové, kde jde o skutečnou lidskou důstojnost, která je vyfocením porušena."

"Nebyl jsem nikdy Mirek Dušín a určitě přijdu do pekla ( směje se). A za tyto fotky také! Už mi bylo naznačeno, kam patřím. Odmítli je na výstavu...."

A kam patříte?

"Patřím ke generaci, která znala Josefa Sudka osobně. Panu profesorovi Janu Šmokovi jsem měl dělat asistenta na FAMU, ale odmítl jsme to. A zároveň jsem TEĎ tady v Praze, v New Yorku a v Mnichově, kde to mám všude rád."

"Z posledních míst se mi moc líbil Berlín. A v Benátkách máme s Gabrielou (Gabriela Ksandr, fotografka, dcera) oblíbený dvorek, kam vždycky zajdeme. Procestoval jsem svět - Indii, Japonsko, Irán, Ameriku, Rusko.... Jsem doma vlastně tak trochu všude, protože s každým místem mám spojený zážitek a nikdy jsme tam nebyl sám, takže je to i o vztazích, o životě. Patřím mezi lidi, co znají svět z různých stran a pořád mne to baví, poznávat ho skrze místa a lidi a fotografovat."

Co vaše tvorba, o které se mluví a kterou jste vystavoval v létě v Galerii Nová síň v Praze?

"Tady jsme s Gabrielou vystavovali společně. Já svoje Mosty a ona svoje Fotografy. Mosty jsem nafotil s tímhle fotoaparátem. To je taková specialitka na panoramatické fotografie......."

George vytahuje z kufříku fotoaparát FT 2 a ukazuje nám, jak se s ním zachází. Tak tohle je důkaz, jak to je, když se řekne PAN fotograf...protože s FT 2 lze udělat snímek tak, že vyfotíte a máte...žádná kontrola, co jste vyfotili a žádné opakování, protože film má jen omezený počet snímků a navíc fotoaparát nemá žádný hledáček. Na první zaměření se fotka musí povést a jak tak sledujeme fotografie mostů, připadá nám to neuvěřitelné. Každý most zachycený na fotografii promluví. Každého, kdo fotografie vidí osloví jiný most. Nejsou to fotografie , které mají ukázat jen architektonické divy nebo historii. Jsou to fotografie s duší mostů. Je z čeho vybírat - New York, kde to všechno před 25 lety začalo, pak Praha, Paříž, Benátky, Řím, Berlín... celý projekt běží a běží, další mosty jsou na cestě. Tiše se kocháme a žasneme.

George skromně dodává: "Já jsem hrozně líný. Mohlo toho už být víc! Gabriele se povedlo zdokumentovat 111 současných fotografů Česka, a to jsou taky takové pomyslné mosty. Našla v mém archivu portrét Josefa Sudka a napadlo ji, že je tady mnoho osobností. Fotografové, které nikdo nikdy profesionálně nevyfotil. Ten paradox! Sami fotí, ale kdo fotí je? A tak jsme je 3 měsíce zvali postupně do ateliéru a fotografovali. Zcela neobvykle a to Sinarem na 8x10 inch (20x25cm) B&W negativní Ilford film. Projekt má hodnotu uměleckou, ale také dokumentární a historickou. Jsem rád, že jsme se do takové práce pustili." O dokumentu natáčela také Česká Televize.

Na co se právě chystáte?

"Dostal jsem se do stadia, kdy začínám intenzívněji učit. Trochu mne to svazuje technicky, jsem zvyklý hodně cestovat. Ale přicházejí nabídky z uměleckých škol a vidím, že zájem je i o workshopy, kde se lidé naučí to, co mně připadá samozřejmé. Celý život jsem pracoval s lidmi a tak se na to těším. Chci se věnovat uměleckému aktu. Umělecký akt je něco jiného než jen fotografování nahoty. Práce se s světlem a s tělem. Mít nápad jak se vyjádřit, když fotíte nahé tělo není to nic snadného. Tady v pražském ateliéru máme ideální místo pro workshopy. Chci, aby zájemci o workshopy přišli za námi do ateliéru v Karlíně. Víme, že přijdou i úplní amatéři, a to pak bude zároveň i osvěta. I kdyby se jim povedla jen jediná fotografie, kterou bychom mohli považovat za umělecký akt, bude to dobré. Jiné nahlížení na akt s nápadem, to je náš záměr. Letíme ještě do New Yorku, kde musíme dokončit jeden fotografický projekt a až se vrátíme chceme začít s workshopy."

Bylo nám ctí a potěšením. Děkujeme za rozhovor.

George Jiří Ksandr bez jakékoliv okázalosti před námi otevřel nejen svůj ateliér, ale i část svého niterného vnímání tady a teď. A bylo to přívětivé, otevřené, podnětné a obohacující ...na nic si nehraje, tvoří a hovoří.....přátelsky, vtipně, chytře a lidsky. Má v sobě cosi, co dokáže vytvořit neviditelné mosty.

Irena Kamín Chloubová