Ateliérové focení aktu

Následující řádky jsou napsané jako můj názor a zkušenosti mé osoby. Pokud někdo má jiný názor, neberu mu jej. Určitě tohle není zcela univerzálním návodem jak fotit dané téma.
Na světě vzniká každou sekundu spousta fotek, které jsou si podobné nebo mají stejné téma. Aby taky ne když je nás fotografujících tolik. Takže mě nezatracujte a nekritizujte, ale pokud se vám něco z toho co zde píšu hodí, použijte to...
Dozvíte se tu něco z toho co znám a co používám při focení v ateliéru (mimo ateliér nechodím, jednou jsem to zkusil a uhnal jsem si v přírodě úpal).

Něco z historie zobrazování nahého těla

Už od nepaměti se lidské tělo zobrazuje ve své celé kráse - tedy nahé. V historii najdeme spoustu příkladů a to i v době hodně dávné. Jedním takovým známým příkladem je například Věstonická Venuše. Samozřejmě že všechna tyto díla jsou poplatná své době a tedy i technice v té době známé.
Od pradávna se nahé tělo zobrazovalo většinou s erotickými pohnutkami. Co si budeme namlouvat, je to tak. To se nemění ani dnes, ale samozřejmě se mění forma a ta se řídí dnešní morálkou a společenskými normami... Ty se ovšem mění v čase s vývojem společnosti. Pokud se tomu to tématu chcete věnovat více a je dobré si o tom něco přečíst. Tedy nejen to co sem napíšu já. Je k tomu dne hodně zajímavé literatury. Jsou toho plná knihkupectví. Mě rozhodně zaujalo tohle:
J. Šmok: Akt vo fotografii: Teoretické dílo naše předního pedagoga v téhle oblasti fotografie. Lze získat i na webu v pdf.
Kolektiv autorů: AKT-naučte se fotografovat kreativně: Kolektiv fotografů a pedagogů různých škol vám dávají nahlédnout pod pokličku focení tématu aktu.
Mgr. Jan Sucharda: Fotografický ateliér: Zcela nová knížka o práci v ateliéru a používané technice

Jaký je rozdíl mezi aktem, erotikou a pornografií?

Ono je focení aktů docela zapeklitá věc. Mnoho lidí vás osočí z nevkusu a podezření, že si jen užíváte nahých ženských. Upřímně najít tu hranici kde začíná a končí jednotlivé hranice se stírají a prolínají. Neexistuje přesná hranice mezi těmito kategoriemi. Přistupujte k tomu podle svého uvážení, ale je nutné počítat, že současná společnost se tváří velmi žoviálně, ale v podstatě je upjatá a neschopná přijímat něco nové a odlišující se od šedého normálu. Je to opravdu velmi subjektivní, jedna část diváků vaši tvorbu bez problémů přijme, druhá ji odsoudí. Jak s tím pracovat? Je opravdu nutné si kolem tohoto tématu něco nastudovat. Pak tvořit podle toho jak mě myšlenky plynou. Buďte sví. Pokud něco budu veřejně prezentovat musím být smířen s tím, že budu i odsuzován. Jen pozor ne jeden hrůzný úkaz dnešní doby. Mnoho rádoby "tvůrců", kteří opravdu nic neumí, se snaží šokovat své okolí svou tvorbou... Většinou to však nemá co společného s uměním. Ale zase je to můj názor a taky asi jiné téma.

Já pro sebe tuhle tvorbu dělím na 3 části:
1. Akt - který ukazuje krásu nahého těla, bez erotického podtextu
2. Glamour - to je už částečně eroticky laděná nahota - tahle kategorie vznikla jako jakýsi nenásilný posun od módní fotografie k aktu s tím, že se používá hojně exkluzivních prostorů a luxusního oblečení a prádla k zesílení náznaků nahoty. Vznikla tak kategorie, kterou není možné úplně přesně nikam zaškatulkovat.
3. Erotika/porno – ukazuje akt vzrušení a samotný sex.

Akty se také dají rozdělit do 4 kategorií, ale není to nic oficiálního. Sám to takhle vnímá i z pohledu focení a přípravy. Každá kategorie vyžaduje i jinou techniku a přístup.
1. Detail - zde ukazují jen části těla spíše jako ladné křivky nebo zajímavé útvary
2. Torzo - nahé tělo jako estetický celek většinou bez obličeje
3. Emotivní s obličejem - toto je už složitější kategorie kde musíme vědět, co tím chceme vyjádřit. Výraz modelu doplňuje pózu nebo prostředí. Určitě je nutná dobrá modelka se zkušenostmi.
4. Emotivní děj - pro jistou představivost doporučuji více prohlédnout některá díla Saudkova (neplatí na všechny). Na tuhle kategorii, musíte být opravdu dobře nachystáni. Musíte mít představu o tom chcete vyfotit a jak.

Jak fotím akt

Určitě fotím s citem a rozvahou. K tomu potřebuju i jistou přípravu, mít připravenou focenou scénu, stejně tak i na samotnou modelku. Té musím být schopen sdělit co po ní chci. U mě akty vznikají dvěma způsoby. Většinou jsem připraven na focení s tím, že mám přesnou představu o tom co chci vyfotit, ve většině případů nějakou sérii fotek. Mám tedy téma a to nějak rozvíjím. Někdy jsem na to připraven i s náčrty, někdy taková série je jen v hlavě a rozvíjí se postupně. Takhle vznikala i moje série SPOJENÍ.
Některé akty vznikají jako momentální nápad a tedy samostatné foto - solitér.Vznikají jen pouhým nápadem v momentu, kdy před vámi modelka dělá nějakou pózu. Takové fotky mají taky své kouzlo a hodnotu a taky jsou dobré pro prezentaci na webu, ale pokud chci udělat výstavu může to působit nesourodě. Každý si musí najít ten způsob, který jemu nejlépe vyhovuje, je však lepší být dobře připraven a vždy vytvořit nějakou, byť malou, sérii snímků.
Fotím-li akt, který je doplněn i nějakým výrazem modelky, musím mít v hlavě taky jasnou představu jak to modelce vysvětlit a popsat. Není někdy jednoduché modelce vysvětlit co po ní chceme tak, aby udělala přesně to co jste si představili. Komunikace je vůbec velmi důležitým aspektem při téhle tvorbě. Aranžované kompozice nejdou bez důkladné přípravy. Musíte mít jasno nejen jak bude scéna vypadat, ale také jakým modelem (nebo více modely) ji osadíte. Tady je taky možné že budete potřebovat pomocníky. S těmi však opatrně - mnohdy rozptylují pozornost modelu. Když jsem fotil jednu sérii, která byl vysloveně zaměřená na emotivní portrét, asi by ze mě měli srandu případní posluchači u ateliéru. Abych dostal do její tváře ten nejlepší výraz, hlasitě mi nadávala. Prostě bezvadná Itálie...

Kde a jak hledat modely

Určitě jsou dva aspekty, na které postupem času přijdete sami. První je ten, že si někde najdu model a on není ochoten buď fotit vůbec to co mám namyšleno, nebo z nějakého důvodu nechce fotit se mnou. Prostě tu nejsou vzájemné sympatie a nebo jsem něco při prvním kontaktu zanedbal. Rozhodně se nesnažím to nějak křečovitě napravit, dobrých modelek je spousta.
Druhý aspekt je ten, že nakonec domluvím s modelem, který se mi líbil, dohoda byla rychlá a bez problémů. Jenže v momentě kdy dojde do ateliéru nastávají problémy v tom, že nechce fotit to co chci já (moje chyba že jsem si předem s modelem nedomluvil rozsah focení) a nebo to co mám namyšleno model klidně udělá, jenže v nedokáže polohu či výraz dotáhnout tam kam já chci... Tohle většinou moc nejde odhadnout předem. Jedině si snad dobře prohlédnou portfolio modelu. Já osobně používám min. dvojí focení. První focení jen jako rozcvička a druhé - už se známe a víme co od sebe můžeme očekávat. Většinu svých sérií určených pro výstavu jsem fotil takto. Nikdy to nebylo napoprvé.
S oblibou s modelkou popovídám předem, budˇněkdy u kávy a nebo na icq, abych věděl co je zač a dokázal s ní mluvit a udržoval dobrou náladu po celou dobu focení. Dobré je si tím předem získat témata o kterých budete mluvit v ateliéru a taky vždy zjišťuju jakou má ráda hudbu. Dobrá hudba v ateliéru je taky důležitá.
Míst kde lze najít model je samozřejmě mnoho, ale většinou je hledám na webu, někdy mezi známými, v modelingové agentuře (pokud jde o zakázku).

Známí

Je to levná variantou, ale rozhodně není jednoduché vzít někoho známého, nebo z rodiny... Tady může být právě obráceně problém toho, že ty lidí příliš znáte. Pracovat se s nimi dá většinou dobře, protože odpadá problém toho, že nemáte k sobě důvěru. Ale naproti tomu může být problém vyfotit příbuzného nahého.... Ale určitě vám tihle lidé pomohou k portfoliu a také ke zkušenostem, když začínáte.

Web

Na webu je spousta speciálních serverů, které nabízí možnosti zajištění modelky. Je jich velká spousta v různými přednostmi, ale já osobně hledám modelky na fotopatracka.cz. Je to celkem rozumně udělaný web, kde se dají sehnat modelky bez nutnosti jim platit. Žádný z nich vám však nezajistí jejich kvalitu. Na druhou stranu je tam mnoho různých nástrojů, jako reference od fotografů, které vám aspoň náznakem napoví, jestli je, či není pro váš projekt vhodná. Mohu osobně doporučit.

Modelingové agentury

Ti, kteří se cítí na vyšší úrovni, mohou využít i modelingové agentury, ale to pak stojí dost peněz. Tam vám skutečně zajistí modelku podle vašich požadavků... Osobně jsem ji nikdy nevyužil. Pravdou je že nefotím módu a reklamu. Tam jistě je dobré si vybrat modelku, či model, který odpovídá zadání.

Právní aspekty

Focení aktů je sice jistě velmi příjemná a estetická činnost, ale pozor. Jsou tu jisté hranice, které bychom neměli překročit, a to jsou hlavně hranice věku a slušnosti vůči modelům samotným. Osoby mladší 18 let musí mít písemný souhlas rodičů, nebo pěstounů a mnohdy vyžadují účast při focení. Proto tak mladé modely nefotím. Já osobně nemám rád v ateliéru žádnou jinou osobu, protože odvádějí pozornost modelu od samotného focení. Ale to je každém z nás jaký volí postup při práci. Aby nenastaly další problémy např. s prezentací mých děl v mediích či výstavách podepisuji s každým modelem smlouvu, která popisuje práva i povinnosti obou stran.
K tomu používám smlouvou TFDVD (čas za DVD). Používám to tedy s osobami staršími 18 let. Smlouva, byť jde o focení oboustranně zdarma, je to velmi dobrý počin pro komunikaci s modelem. Díky tomu se vyhnu možným problémům. Mnohdy jdou dívky do focení jen proto, že sami chtějí a neohlíží se kolem sebe. Pak se může stát, že budu mít problémy s jejich partnery atp. Smlouva mě přeci jen ochrání, alespoň v krajním případě před soudem. A že jsem už slyšel story...
Smlouva za peníze. Pokud bude focení honorované, upřesním si hlavně oboustranné použití snímku a vlastnictví. Dodržuju to co jste se domluvili. Je také nutné si uvědomit, že pokud beru za focení peníze, musím je danit. Ale to je jiné téma.

Příprava modelu

Focení aktů je hlavně estetická záležitost a proto by měla modelka vypadat příjemně (pokud není opak záměrem), měla by na to být opravdu připravena, protože jinak budu mít problémy při postprocessingu...
Budu pak muset hodně dopracovávat výsledek. Mnohdy jde fotka do koše, protože přes mou snahu to není nekoukatelné.

Co by měla modelka připravit sama

Určitě by modelka neměla být po nějakém tahu či velké zátěži, to je vše na těle a hlavně tváři vidět. Měla by den před tím dostatečně pít tekutiny a nekouřit. Upozornění, kuřačky mají velmi často na těle hodně žilek a zarudlé nohy. Měla by s sebou mít také základní šminky a hlavně pudr (nebo také obyčejný ubrousek), kterým se dají ošetřit lesknoucí se místa. Samozřejmě některé vady pleti se nedají moc zakrýt, ale to je pak na vašich úpravách v nějakém programu. Na líčení je nutné se s modelkou domluvit, pokud to požadujete musíte si objednat vizážistku a nebo se případně domluvit, že se bude líčit sama. Spousta modelek to umí obstojně, tak že nepotřebujete nikoho jiného. Osobně u aktů přílišné líčení nepotřebuju. Mnohdy to i ruší celkový dojem. Pohlídám si hlavně ty nevětší problémy nedokonalé pokožky, pokud to není přímo můj záměr je nafotit.

Co musíte pohlídat sami

Je nutné vědět co se bude fotit a jak. Dívám se pozorněji na to co fotím a nestřílím fotky jako z kulometu, abych pak neměl práci s tím vybrat co nechat a co vyhodit a co prezentovat a co ne. Já osobně na jedno focení udělám do 100 fotek. I tak je to hodně. Při dobré přípravě to jde stáhnout na polovinu.

Vizážistka

Jak už jsem předeslal pokud půjde o akt, kde se klade i důraz na tvář, pak je možné si pozvat vizážistku. Není to zadarmo (od 500,-/jedno nalíčení), ale rozhodně se to vyplatí, když fotím na zakázku. Jednak mi zahladí případné nedokonalosti modelky, druhak je schopna vizáž přizpůsobit focenému tématu a udržuje ji při focení samotném... Já osobně jsem použil vizážistu jen v případě, kdy šlo o zakázku. Většina modelek se dokáže slušně nalíčit sama.

Práce s modelem

Výběru modelu věnuji pozornost a je dobré si s modelem i předem popovídat o vašem záměru. Sejme to z něj pochybnosti a na samotné focení přijde uvolněnější... I po příchodu do ateliéru je dobré si s chvíli povídat o tom co a jak budeme fotit a pak udělat nějaký portrét, aby si na mě i na prostředí zvykla.
Když vím co chci nafotit, hned na začátku vysvětluju. Ukazuju, předvádím, usmívám se a hlavně chválím.
Při komunikaci mluvím – neosahávám. Snažím se mluvit o čemkoliv a nezapomínám na hudbu. Pomáhá to k dobré náladě. Pokud model znám z dřívějška, mám výhodu. Pokud ne tak jsem opatrnější. Pokud modelka nechápe co po ní chci, je to moje vina a nezlobím se na ni. Ukážu ji to co chci, a pokud to nejde jinak a nechápe co po ní chci, zeptám se ji zda ji můžu upravit a pokud ano, můžu se jí dotknout. Opravdu to nikdy nedělám bez dotazu. Ty zkušené na to mohou být zvyklé, ale pokud dívka toho moc za sebou nemá, mohl by to být problémem.

Používaná technika

Fotoaparát

Pro focení aktů je jednoznačně důležité mít zrcadlovku. Potřebuju mít přesnou kontrolu nad tím, co fotím. U malých aparátů není ani synchronizace se záblesky a to hold v ateliéru potřebuju.
Nechci zde někomu tvrdit, že je SLR a DSLR je lepší, nebo horší. Už vůbec se zde nebudu zabývat, která značka je horší a nebo lepší. To nechám každém z vás, aby si to každý vyzkoušel sám a získal na to svůj názor. Já používám v poslední době D700. Z mého pohledu je ideální mít u DSLR nad 10Mpix obrazu, aby bylo možné slušně pracovat s daty vniklými ve tmavých tóninách. Prostě kvalitní čip. Jinak nic spec. v ateliéru potřeba není. Tedy mám na mysli amatérské focení. A pokud vím spousta profíků nemá to nejlepší co je na trhu.

Objektivy

Tady můžu říct jen co je obecně známé, ale taky není možno na tom kategoricky trvat. Mimo to každý si chrání to své, tak se tu nechci hádat. Samozřejmě že pevná skla od 50 do 105mm jsou vhodná pro slušnou světelnost a určitě mají lepší kresbu po celé ploše. Pevná skla mají ale jednu malou nevýhodu. Musím s nimi pobíhat po ateliéru, abych jste dostal do záběru to co chci. To úzce souvisí s komunikací s modelkou a nemusí to působit na ni příjemně, pokud se dostanu do jisté vzdálenosti od ní a naruším tak její osobní zónu. Naproti tomu zoomy mi v tomhle dávají jistou volnost. Zase tady není možné tvrdit kategoricky, tohle či ono je lepší, nebo horší. To si musí každý vyzkoušet sám jaký styl práce mu sedí lépe. Osobně používám zoomy, protože díky nim nechodím moc blízko k modelce. Zoomy jsou však při vyšší světelnosti podstatně dražší. a nebo zase moc nekreslí po celé ploše. Vyšší světelnost potřebuju, hlavně když chci dosáhnout malé hloubky ostrosti, jakožto výtvarného prvku. Clona 1.8 je hodně dobrá a umožňuje mi vytvořit při nastavení hloubku ostrosti jen několik mm. Naproti tomu zoomy mívají clonu v rozmezí 4.5 až 5.2. Tedy ty co jsou pro normálního smrtelníka dostupné. Ty lepší ji mají po celé délce zoomu stejnou světelnost. Já osobně používám na celou postavu 24-70mm a na portrét a detaily 70-300mm.

Flashmetr

Speciální zařízení dobré na měření expozice při ateliérovém focení. Samozřejmě je zde možnost si nějak pomoct a díky DSLR a je zde možnost zkoušením, tedy pokus- omyl. Nicméně, je pak vše zdlouhavější a působím na modelku jako opravdový amatér. Flashmetr měří buď skutečně dopadající a nebo odražené světlo od konkrétní části foceného modelu. Většinou si měřím místa, která budou nejvíce nasvětlená, tak abych neměl přepaly. Pak se dají měřit i nejtmavší místa, tak abych v nich zachoval kresbu. Metod měření je mnoho, ale hodně záleží na tom, jaký chci mít výsledek. Je to taky dáno technickou vyspělostí daného flashmetru (a taky financí).
Záblesky Dnes je na trhu poměrně hodně profesionálních, ale poloprofesionálních záblesků. Obecně platí, že ty drahé mají zaručenou teplotu chromatičnosti a vysokou cenu. Barevná stálost (teplota chromatičnosti) může být u levnějších modelů problém a pak následně ten problém mám já, protože mi z každé strany jde jinak teplé světlo (např. domodra - dozelena). Dobré je mít, pokud mám více světel, vše od jednoho výrobce. Do malého ateliéru mě stačí tak 500kW, větší ateliér pak chce silnější světelný park. Záleží na odstupu světel od modelu.

Odrazky

Odrazka je nezbytný doplněk a to nejen ateliéru, kterým prosvětluju místa kam nedopadá světlo z hlavních zdrojů. Hlavní moje svícení je jen jedním zábleskem a odrazkou. Je to taky levná a velmi efektní varianta.

Jak to vše nastavuju a používám?

Správné nastavení všech podmínek pro focení je důležité a hlavně je dobré na to dávat dobrý pozor, aby se hlavně při focení na film vše nepokazilo. Je to pak nemilé zjištění. Ale já jsem čistý digitálista... Opravdu je dobré se věnovat nastavení fotoaparátu a dalších podmínek pro danou scénu s velkou pozorností. Přiznávám se však, že já jsem tak trochu mimo tohle poučení. Dělám vše spíše s citem, než technickou zručností.

Technika

S souvisí i to jak rozmísťuju scénu i světla. Nastavuju si to podle pilotních světel a vizuálně si kontroluju nasvícení scény. O tom jak nasvítit scénu je popsáno spousta stran v knihách i časopisech. Osobně to dělám prostě tak, že když mám představu, tak si světla přemísťuju tak dlouho dokud toho efektu nedosáhnu. Jelikož mám relativně malý ateliér (4*5m) musím si také dávat pozor na to, co mi jde do záběru. Při širokém úhlu záběru mi tam jdou nař. táhla od pozadí a ty se mnohdy špatně odstraňují ze záběru. Jistě je dobré si koupit něco odborné literatury, která mě pomůže se zorientovat v té záplavě různých záblesků a příslušenství a mít jakýsi základ toho co k čemu použít. K tomu vychází dobrá publikace v Zoneru jak jsem uvedl v začátku.

Nastavení času, ISO, clony

Musím předem vědět, jestli chci malou či velkou hloubku ostrosti, tedy jestli chci oddělit model od pozadí, nebo jestli chci vše ostré. Podle toho se řídím co a jak dál.
ISO nastavuji pokud možno nižší. Je taky dáno tím jak mám silný a kvalitní světelný park a při jakém ISO mi začíná šumět čip. Já osobně používám ISO 200. Na můj ateliér je to dostačující.
Čas je dán tím při jakém čase funguje synchronizace závěrky fotoaparátu s blesky. U mě to je max. 1/250, ale většinou dávám 1/200 nebo 1/125.
Clonu řídím podle toho jakou hloubku ostrosti chci dosáhnout ale to je nutné si vyzkoušet, protože záleží na tom jaký mám odstup od modelu. Já mám dost malý ateliér a používám často clonu od 8 do 11, protože to chci mít dost ostré. Díky digitálu je možné si to vyzkoušet. Clonu si navíc měřím flashmetrem. Měřím všechny zdroje světla podle toho si určuju výslednou clonu.
Ostření a hloubka ostrosti. Stává se že když si nastavím nízké clonové číslo není ostré vše co chci a musím provést úpravu. Naštěstí je to v digitálu možné zjistit hned. U focení aktů ostřím většinou na střed těla, nebo na dominantní část kompozice. Ale může se stát, že horších světelných podmínkách bude automatika na ostření mít problém. Hold hladké tělo neposkytuje mnohdy nic na co by se automatika chytla. Pokud se to stane ostřím na obličej. U detailů je to zase podle kompozice a záměru. Zjednodušeně je možné říct že většina objektivů má menší zaostřenou část před zaměřeným bodem jak za ním. U portrétu zase ostřím na oko a pokud fotím profil pak na kořen nosu.

Kompozice

Každý snímek by měl mít nějakou kompozici. Určitě i zde bude platit obecné pravidlo kompozice o „Zlatém řezu“. U čtvercového formátu je to trochu složitější, ale i tak to je možné jej použít. Samozřejmě jsou i jiná pravidla o kompozici, jako středová kompozice atp. Obecně jak u obrazů tak i u fotek platí další pravidlo o čtení - z levého horního okraje do pravého spodního rohu. Určitě je dobré tohle vědět předem, protože po vyfocení se vám může stát, že vám bude někde scházet nebo přebývat prostor. Umění je na druhou stranu bez hranic, takže neexistuje nic co by mě mělo svazovat. Rozhodně když jsem začínal držel jsem se těch pravidel. Spousta dobrých fotografů tohle vše cíleně porušuje, ale oni to prostě umí a výsledek je dobrý. Ale oni si vším prošli a porušují tyhle pravidla cíleně a s jasným záměrem.

Formát ukládání RAW/TIF

Jelikož vlastním DSLR, ukládám do formátu RAW/NEF. Pro mě je to negativ v digitální podobě a rozhodně s ním jdou udělat nevídané věci. K jednotlivým DSLR existuje vždy SW, kterým je možnost RAW upravovat, nebo pak využijete Camera RAW přímo Photoshopu. Jisté úpravy je možné provést i v ZONERu. Ale ten používám spíše k hromadným úpravám pro web.

Závěrem

Focení aktů je umění a umění nemá žádné hranice. Má však různá omezení a zvyklosti....
Je na vás jak si s tím poradíte... Pokud možno buďte sví, ale nebojte se někoho napodobit v rámci samotného učení (ale nikde to neukazujte)...
Mnoho štěstí!

Mirek Kolčava

Nějakou inspiraci najde i na mém webu.